JAKÝ PRO MĚ BYL ROK 2015?

Tak jsem tak nějak přemítala nad svým životem a došla jsem k jednomu důležitému závěru.

Doufám, že na Káťu nikdy nezapomenu. Je jedna z mnoha osob, kterou jsem již léta letoucí neviděla a velmi mě to mrzí. 

Tak jsem si usmyslela zaktualizovat informace ohledně mého života. A pak mi došlo, že můj život je nekonečný stereotyp, a já nemám co aktualizovat.

Slečny, dívky a ženy postižené touto nemocí kdákají od rána do večera, namísto racionální mluvy z jejich zobáků vychází kaše v podobě smrdutých výkalů a jejich mozky mají nízký výkon a malou kapacitu. Kokodááák.

by musel být perfektní kombinací několika perfektních mužů. Zde jsou.

Ti kluci jsou fakt roštěnky. A jeden jí píše už přes půl roku. Nikdy si nepřipadala vyloženě hezká, ale pozornost dělá dobře. A ještě když je to pozornost od druhého pohlaví. To prostě dělá dobře každé. A jí taky. Teplo v bříšku, nebo možná ještě někde jinde?

A zase jsem se rozhodla hodit sem pár snů, protože se mi celkem líbilo si ty divný motanice zapisovat. A hnedka z kraje to vezmeme pěkně zvostra!

Hrozně moc rychle to utíká, život se nezastavitelně žene ke... kam se vlastně žene??? Zastav!

Tento měsíc jsem byla hned dvakrát v divadle. Stává se, že se tam nedostanu celý rok, najednou hnedle dvakrát. První byli Smolíkovi v divadle Studio2 na Václaváku. Kdo jste milovali animovaný seriál Smolíkovi, rozhodně doporučuji se na představení podívat. Je to jak pro děti, tak pro dospělé, nasmějete se, a kolikrát se i herci odbourali smíchy a museli se pootočit, aby nevyprskli.