Za posledních 14 dní jsem měla tolik kultury, až z toho začínám šilhat. A nebo jsem šilhala už před tím? Nevím... 

Každý děláme podivnosti, o kterých jiným neříkáme. Některé jsou více intimní, některé méně intimní. Ale všechno jsou to drobná tajemstvíčka, která dohromady skládají naše ojedinělé vnitřní světy.

Tento španělský pokřik jsem si vybrala záměrně. Ve svůj návrat sem jsem totiž ani nedoufala. ALE jsem tu a přináším s sebou něco úplně nového.

Tak to vůbec netuším. Ale začátek vypadá hodně slibně. Jenomže znáte to, vždycky přijde něco, co jste absolutně nečekali. A je úplně jedno, co bylo na začátku. Ale teď hezky popořadě. Systematicky. Tak to mám ráda. 

Měla jsem rozepsaný skvělý článek, něco na způsob Od soboty do soboty, prostě zápisky z celého týdne. Ale potom jsem se zase nervově zhroutila a všechno, kromě školy, šlo stranou.

Nevěřím kartářkám, numeroložkám, horoskopům, věštcům, předpovědi počasí a jiným šarlatánským metodám. Nevěřím na upíry, na duchy, na čarodějnice, na jednorožce, na zvuk andělských rolniček ani na Pandořinu skříňku. A dokonce je mi i fuk, čemu si věří ostatní. Ale občas si prostě jen tak pro sebe povím Co když je něco mezi nebem a zemí?

Mým nejoblíbenějším článkem na mém blogu je novoroční rekapitulace z roku 2015. Sepsala jsem si tehdy několik věcí, které se mi povedly. A věřte nebo ne, já si ten článek během roku několikrát otevírala a pořád jsem si připomínala, že všechno má nějaký smysl. A i když jsou si dny podobné a někdy zapomínám, co se dělo předešlý týden, na konci roku pak vždycky zjistím zajímavou věc. A to, že jsem vlastně prožila další skvělý rok nabitý zážitky. 

Obrazy z mých Vánoc 2016...

 Další splněné úkoly z mé výzvy!