Můj již tradiční článek, kterým uzavírám kalendářní rok.
Naše Vánoce...
Včera, v den mého svátku 10. prosince nás navždy opustila moje milovaná babička. Strašně moc se mi po tobě stýská, babi. Hrozně moc.
Budu upřímná, nevěřím na tebe. Vlastně ani na jednu z tvých podob, na kterých se někdy někdo dohodl, protože se nemohli rozhodnou, kdo vlastně jsi (takže se rozhodli, že budeš všechno najednou, ale tak to nechme na jindy).
Pokud jste přišli na to, jak číst tenhle text, gratuluji. Vlastně negratuluji. Hned zjistíte proč. Jestli jsem tu teď dlouho nebyla, nesmíte se na mě zlobit. Prostě jsem na to neměla. Nešlo to.
Resting bitch face nebo také syndrom naštvané tváře (prostě ksicht protivný mrchy), je skutečný problém, se kterým se potýká spousta z nás. A neříkejte, že jste ještě nikdy nepotkali divně šklebící ženskou!
Život je vlastně o překonávání překážek, vyrovnávání se s různými nepohodlnými situacemi a řešení komplikací. Pro mě byl už hodně dlouhou dobu strašákem kotrmelec. Hloupý, pitomý kotrmelec na žíněnce. Už na gymplu jsem odmítala dřepnout si na zem, zabalit hlavu a překulit se. Učitelka mě tehdy nenutila.
V tomhle článku bude přesně to, co hlásá název. Nic víc, nic míň. Byl vytvořen jenom proto, aby vám vlhly ústa a stříkaly sliny (bože, Julie, jdi se léčit faktužsetonedásteboutodletotadytvlboženanebesích). Jo a tohle je teď můj nejvíc nejoblíbenější článek. Food is lav, food is lajf. Protože já se prostě UMĺM prožrat životem!
Deníčkový zápis z prvního týdne školy, aneb všichni teď na internetech píšou články typu "První den prváka na VŠ", takže jsem se taky chtěla přidat, ale nechci se opičit tak úplně. A taky jsem ani nemohla, páč jsem o rok výš. Sakra.
ale pravda to nebyla. Julie si to zařídila a měla je znovu. Téměř 4 měsíční prázdniny. A teď jsou u konce. Strašný. Mám pocit, že naše škola začíná jako úplně poslední (trochu oxymóron, haha :D). O to bolestivější bude návrat do reality. Všechno to na nás ve spěchu nahrnou. A já už mám poslední týden zažívací problémy, křeče v břiše a bůhví co všechno, protože tuším, že se na mě zase sesune lavina.