Prázdninové shrnutí se radikálně liší od těch minulých. Je takové líné, ulepené od potu, vonící po chloru, šťavnaté jako vychlazený meloun, voňavé jako ananas...

"Za chvíli za vámi přijedeme s otcem." pronesla jednoho dne babička do telefonu.

"Jak to, že tak najednou?" ptáme se.

"Přijeli Slováci"

"No do pr*ele..."

Zrovna dneska  jsem si z ničeho nic uvědomila, že můj internetový deníček vůbec nevypadá, jako deníček. A to se musí napravit!

Děda má chorobný strach z doktorů. Nikdo netušíme, kde ho vzal. Prostě ho má.

Himl hergot dontr vetr krumcajs element, to už je další měsíc v tahu? Ten život ale letí. A ruční brzda nikde.

Julie, co jsi si to jako myslela? Ty krávo plechová...

Na jedné z posledních hodin filozofie jsme se učili o iracionalismu, kde mě zaujala jedna zajímavá myšlenka.

Vždycky jsem chtěla být učitelka. Protože učitelka je něco jako herec. Podáte divadelní výkon, všichni Vás poslouchají (pokud možno se zájmem) a vy jste s vaším výsledkem vždy spokojeni. A navíc můžete všechny poučovat a JEŠTĚ za to dostanete zaplaceno. Povolání snů. To Vám povim.

Sakra lidi, já mám pokladů! Některé jsou hmotné, některé nikoliv. Na spoustu z nich jsem jistě zapomněla, ale na jeden nezapomenu nikdy.

 Rekapitulace měsíce dubna mě velice bavila, tak nějak se ohlédnout za rameno, pochválit si to všechno (pozor, tady něco smrdí... není to samochvála?) a jít zase dál. Nebudu se pouštět do hlubokých myšlenek, nebojte se, na to jsou tu jiní.