Hroznetajne | Hrozně tajný deník

Mám tu strašně moc moc novinek, které bych si tak nějak ráda sepsala a tím pádem i zarchivovala. Jo, mimochodem, čtete svoje vlastní blogy? Protože já jo. A docela často. A podivuji se nad tím, co jsem tehdy prožívala a nad tím, že už to není pravda. A podivuji se, jak se měním. Zvenčí i zevnitř. Ne, že bych byla vyspělejší, to ne. Ale měním se. Jestli k lepšímu, to těžko říct. Každopádně si takovéhle mé články čtu nejraději. Dýchne z nich na mě ta atmosféra. Konec sebechvály. Klapka, jedeme. 

Jo, jednou jsem slibo/..., že nebudu psát žádné pitomé milý deníčku, ale mně se hrozně chtělo!

Nacházím se momentálně mimo republiku, své dny trávím vyvalená u moře, v jedné ruce zmrzlinu, ve druhé opalovací krém. 

Jaký je můj začátek léta?

Doslova a do písmene. Během jednoho týdne musím sjezdit všechny kouty naší republiky, tiše si nadávám, že jsem to s těmi přihláškami trochu přepískla.