Pamatujete, jak jsem měla být tento víkend na expedici? A vidíte tento článek? Co to dokazuje? Ano, mise neúspěšná.

a byla to chyba veliká. Nohy mám teď samý puchýř, nemůžu chodit, bolí mě záda, zadek, mám otlačené pánevní kosti od toho, jak jsem nesla těžkou krosnu. Bolí mě celý člověk. Ale zpětně asi nelituji. Protože všechno je lepší než všednost a stejnost. A expedice nabízela velké dobrodružství.

Tak jo. Vydávat příspěvky přesně v sobotu, jak jsem byla zvyklá, asi už prostě nezvládám. Ale co už, kašlu to. Vždyť je to jedno. Na tom nezáleží.

Píšu vždycky v takových divných záchvatech nějaké silné emoce, která mnou prostě zatřese od základu. Ležím v posteli, koukám na strop, okusuju tužku a pak to prostě přijde. Začne hrát písnička, která jednoduše zapadá do té atmosféry a úplně přesně vystihne svým tempem můj tep. A mnou projede elektrika a mně je jasný, že extáze už je tady.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Modrý nešvar, abych byla přesnější. Abych byla úplně nejpřesněší - Atlas hub. A kdo se stále nechytá, prostě sprostě Facebook.

Dne 21. května jsem si napsala do svého papírového deníku...

Jezdím do Prahy tak často, že už si pomalu ani neuvědomuji, kolem čeho to každý den vlastně chodím a na co se koukám. A tak jsem se jednu sobotu přidala k davu turistů a koukala se na tu krásu jejich očima. Očima, který obdivují každý pitomý domeček. A tohle je jeden z těch článků, kde je málo písmenek, ale o to víc obrázků. Je to takový můj malý uchovávač vzpomínek. Takový můj pamatováček :).

Mám jeden takový malý alternativní vesmír, ve kterém se rodí děti jenom lidem, kteří se doopravdy milují. 

No, řekněme, že se prostě roztrhl pytel s novými aktivitami a zážitky a to, čím jsem trávila veškeré dny, to se nějak odsunulo do pozadí. Zmizely počítač, čtení knih, seriály, filmy. Ale zase mám čas na úplně jiné věci.

Je to tu, dnešním dnem jsem na této prapodivné doméně už tři roky, vedu tu prapodivný blog, potkávám tu stejně prapodivné lidi, jako jsem já. A celé je to prostě prapodivně krásné a já stále nechápu, proč sem vlastně, lidi, chodíte. Vždyť jsem prapodivná...!