Hroznetajne | Hrozně tajný deník

Koukáte se na DVTV? Já docela jo. Vlastně je DVTV důvod, proč někdy zajdu na Facebook (dobře, druhý důvod jsou fotky cizích králíku, ale pšt...). Ty komentáře pod jejich příspěvky totiž zbožňuju. 

Tak jsme si celý týden lámala hlavu s tím, co sem v sobotu zase pověsím. Někdy mi stačí pustit si písničku, která absolutně přesně zrcadlí můj aktuální stav a už se to ze mě řine jak krev z tepny, vyhřeznu svoje myšlenky do jednoho článku, očistím mysl a jedu dál (no, většinou jdu spát). Jenomže tenhle týden jsem byla tak zvláštně pasivní. Doopravdy jsem prožívala jenom jednu věc - výtvarný kurz. Škola ještě nezačala, ale výtvarkáři (tedy my, co máme specializaci výtvarnou výchovu) jsme měli první tři dny v tomto týdnu výtvarný kurz, jakýsi úvod do našeho budoucího tvoření.

Jsem někde slyšela, že člověk se nemá na nic těšit. Že pak nikdy nezažije zklamání z toho, že se očekávání nevyplnilo. Což je vlastně tak trochu pravda. Většinou to tak dělám. Nemyslet na to, nedělat si dopředu nějaké představy, protože to z 99 % je vždycky zklamání. A zvlášť u člověka s bujnou fantazií a nekonečnou představivostí, jako jsem já. Snažím se držet na zemi, moc na to nemyslet, ono to nějak dopadne, nejsem zklamaná a vše je ok.

Jsem tak přemýšlela, jak napsat originální cestovní článek, protože jak již možná víte, jsem líná mrcha je psát a navíc to moc neumím. No tak jsem se snažila vymyslet hrozně originální záznam z mé narychlo domluvené dovolené. A tady to je. Jen já a sestra.

A tento článek je odpovědí na otázku: CO JSEM DĚLALA MINULÝ TÝDEN?

Haha, schválně, kolik z vás si myslelo podle nadpisu, že jsem chytla Mowovy móresy s nahotinkama? :D

Moc tu o hudbě nepíšu. Teda píšu, ale nikdy jí nevěnuji celý článek. Jenomže tentokrát jsem zjistila, že jsem narazila na něco absolutně neobvyklého. A musím to popsat slovy, aby to získalo pevnou podobu... Zjistila jsem, že to tak často dělám.