Ahoj, v této divné době. Divné proto, že už je venku zase málo světla a proto, že udržet si dobrou náladu je kurnik těžký proces, který vyžaduje sebezapření, autoregulaci a ignoraci jistých pramenů negativních vibrací.

Už je to rok, co vyšel článek o tom, jaké nejlepší filmové kousky jsme s Martinem zkonzumovali. Je tu opět říjen, rok se s rokem sešel, bla bla bla, prostě nejlepší filmy, co jsme od loni vydaného článku stihli zase přechroupat. Počet mnou ohodnocených filmů a seriálů se na mém soukromém ČSFD profilu již přehoupl přes 600, drtivou většinu jsme viděli spolu. Vybírala jsem sice jen zhlédnuté kousky od loňského října, i tak mi to dalo zabrat. A protože mi v pondělí začíná již opět školní martirium, je zde poslední šance napsat tento článek, na který se ve skutečnosti třesu už od loňského podzimu. 

PAMATUJETE, JAK JSEM POSRALA DVAKRÁT MAKRONKY? TVL JE TO TU ZASE... !!!

Řeknu to bez obalu – prostě mi je**o a já si chtěla taky upéct svůj vlastní kváskovej chleba. A protože je můj táta velký milovník a konzument chlebu obecně, chtěla jsem si u něj prostě udělat voko a zamachrovat, že mu upeču mezulána (< kdo poznal pohádku?).

Tak jsem se zase vážila (ačkoliv to v oblibě nemám a protože čísla nesnáším všeobecně, tak svou váhu si zjišťuji zhruba jednou do roka) a zhubla jsem asi 2 kila. A protože mi vytrhli 4 osmičky a každá tak to jedno půlkilo dala, tak si myslím, že to jediný, co jsem zhubla, jsou ty 4 vytržený zuby.

Po delší době vás všechny zdravím.

Čekám velký příval blog.cz uprchlíků a ráda bych poznamenala na začátek takovou pichlavou poznámku – Pise.cz drží jako skála pevná a navíc je administrátorem občas i aktualizováno, takže já jsem na svou blogovací domovinu náležitě pyšná a děkuji, že tu stále můžeme být. Ačkoliv já tu teď teda nejsem, ale toho si možná nikdo ani nevšimnul.

Tak jsem si řekla, že vás zase zpravím o událostech uplynulých týdnů. Úspěšně jsem zvládla týdenní brigádu v krámě. Ve většině případů chodili naštěstí milí lidi, ale občas dorazila i invidua, která se ke mně chovala, jako kdyby jim ten krám patřil, dosti přehlíživě a zpatra. Tyhle typy lidí mě neuvěřitelně vytáčejí. Korunu všemu nasadila asi chováním nejodpornější

Neumím meditovat, vlastně jsem to ani nikdy nezkoušela a nemyslím si, že někdy budu potřebovat to zkoušet (jasně, nikdy neříkej nikdy). Poslední týden byl poměrně na nic. Spousta špatných zpráv a tak, že jo, jenomže i v tom špatném jsem se snažila najít něco dobrýho, aby mi nehráblo.

To je tak, když si dlouho žijete v relativním štěstí a poklidu, plánujete si akce, jenomže život se najednou obrátí proti vám a bůh vám plivne do ksichtu a řekne si "Lol, nudíš se, tady si dej trošku špatnýho osudu."

Takhle nějak jsem se cítila poslední

Bleskové zprávy z mého stresuplného života jsou zde. A trocha té fotodokumentace taky.