Himl hergot dontr vetr krumcajs element, to už je další měsíc v tahu? Ten život ale letí. A ruční brzda nikde.

Julie, co jsi si to jako myslela? Ty krávo plechová...

Na jedné z posledních hodin filozofie jsme se učili o iracionalismu, kde mě zaujala jedna zajímavá myšlenka.

Vždycky jsem chtěla být učitelka. Protože učitelka je něco jako herec. Podáte divadelní výkon, všichni Vás poslouchají (pokud možno se zájmem) a vy jste s vaším výsledkem vždy spokojeni. A navíc můžete všechny poučovat a JEŠTĚ za to dostanete zaplaceno. Povolání snů. To Vám povim.

Sakra lidi, já mám pokladů! Některé jsou hmotné, některé nikoliv. Na spoustu z nich jsem jistě zapomněla, ale na jeden nezapomenu nikdy.

 Rekapitulace měsíce dubna mě velice bavila, tak nějak se ohlédnout za rameno, pochválit si to všechno (pozor, tady něco smrdí... není to samochvála?) a jít zase dál. Nebudu se pouštět do hlubokých myšlenek, nebojte se, na to jsou tu jiní.

Prostě jsem se Vám chtěla pochlubit, jak jsem se pěkně napila a trochu to přehnala. Protože se mi to rozhodně nestává často.

Že je mé sexy tělo bronzové se ROZHODNĚ říct nedá. Jsem ten nejbělejší chodící sýrový tvaroh v historii lidstva. Ale nevadí. Zase jsem byla na chvíli u mé jediné lásky - u moře.

Ráno mě bolelo v krku. Přiznávám se, taky jsem k tomu neuměla 14 stránek sacharidů na chemii a celou kostru latinsky na biologii, ale kvůli této příšerné nemoci, jež mě znenadání postihla a zachvátila, jsem musela zůstat doma.

Nechtěla jsem, ale silně ve mně zakořenilo nutkání, že bych si tento měsíc měla zrekapitulovat, ohlédnout se zpět a říct si: "Julie, tvůj život není zbytečný!" tak uvidíme...