v obrazech. A pár písmenek k tomu.

Období těch nejkrásnější starostí.

Třetí report z mé výzvy 101/1001 dní!

Aneb další příspěvek vytvořený po vykydání obsahu mého telefonu.

Mám ráda takovou tu oční hru v metru. Málo kdo má totiž skutečnou sílu vůle a nebojí se vám pohlédnout opakovaně do očí. Ale někdy se najde vytrvalec, se kterým můžete hrát, dokud jeden z vás nevystoupí. A vzájemně si přes pohledy hrabat v mozcích. 

JSOU TO UŽ DVA ROKY, CO JSEM SI UKRADLA KOUSEK INTERNETOVÉHO PROSTORU PRO SEBE! Nádherný pocit, to vám povím. 

Neberte to tak, že mi dochází nápady. Ale jo. Vlastně jo. Došly mi. Ale ne, kecám, jenom si to chci vyplnit. A došly mi nápadady.

Jsem zpátky ve školním koloběhu. Brzké ranní vstávání a pozdní návraty domů. Jsem klasický příklad "studenta dojížďáka" (jakože dojíždím autobusem, nedojídám po lidech zbytky :D).

Za posledních 14 dní jsem měla tolik kultury, až z toho začínám šilhat. A nebo jsem šilhala už před tím? Nevím...